Pivovar Dobruška
Pivovar Dobruška - historie
     
 
PIVOVAR »      HISTORIE  |  SOUČASTNOST  |  BUDOUCNOST  |  SORTIMENT  |  PROHLÍDKA PIVOVARU  |  OCENĚNÍ  |  FOTOGALERIE  |  PROPAGAČNÍ PŘEDMĚTY

HISTORIE PIVOVARU DOBRUŠKA - Výňatek z publikace J. Ptáčka: Dobrušské pivovarnictví, 2001

PIVA VAŘENÍ V ČECHÁCH

Pamětní deska

„Pívali Čechové, pívali z hluboka, Pívali, pívali, co je dnů do roka…“

Nejstarší zpráva o vaření piva na našem území pochází z roku 1088. V nadační listině kolegiálního kostela na Vyšehradě je kanovníkům vymezen desátek chmele k vaření piva. Biskup Svatý Vojtěch sice r. 993 vaření piva z pšeničného či žitného chleba zakázal pod přísným trestem vyloučení z církve pro toho, kdo by zákazu nedbal, však na přímluvu krále Václava I. Papež Innocens IV. v roce 1244 prostřednictvím břevnovského opata tento zákaz zrušil.

Obyvatelé trhových osad (zárodků pozdějších měst) i vesnic původně vařili pivo bez jakéhokoliv povolení po domácku pro vlastní potřebu, ale se vznikem městských center se ve 13. Století stává výroba piva jedním z nejvýznamnějších práv měšťanů. Tuto výsadu však původně měla pouze města královská, kde tehdy mohl svobodně vařit každý měšťan, a také kláštery, kde dochází ke koncentraci a specializaci výroby. Postupně však toto právo v průběhu 14.-16. Století dostávají privilegiem svého feudálního pána i města nekrálovská – poddanská. V Čechách bylo v letech 1232-1350 listinnou formou uděleno nebo potvrzeno várečné právo: 1307 – Ronov, 1320 – Dobruška, 1321 – Žiželice, 1328 – Kostelec nad Labem, 1331 – Chotěboř, 1336 – Přídolí, 1337 – Bělá pod Bezdězem a 1347 – Český Krumlov.

Pivovarství a s ním úzce související sladovnictví se právě v této době začíná řadit mezi řemesla – zakládají se cechy. Sladovníci mívali ve znaku dvě zkřížené limpy – „lopatky“ k přehrabávání sladu při jeho sušení, hvozdění na „valachu“.


DOBRUŠSKÉ PIVOVARNICTVÍ

„Chmele málo, vody mnoho. To je pivo? Hrom do toho!“

Vyjdeme-li z textu tzv. Mutinova narovnání z roku 1320 (který je zároveň nejstarší nám známou dochovanou písemnou zprávou o Dobrušce jako o městě), který potvrzuje skutečně měšťanům právo várečné: „…aby sami spoluměšťané panu Mutinovi dávku, zvanou lidově „šos“ odevzdávali a to o svátku Narození Páně (25.12.) a na den sv. Jana Křtitele (24.6.) ze všech domů a polí podle jejich umístění a rozloh dříve založených a zřízených, s výjimkou domů nárožních a které mají pivovary, tyto domy u Vodní brány po dvanácti groších mají řádně dávat a platit, ostatní domy budou povinny platit po osmi groších; neboť před zřízením zdi městské se Dobruška nazývala ves Leštná a hospodáři domů a pivovarů svobodně vařili pivo na svých pozemcích a mají vařit bez překážky. K svědectví byla připevněna naše pečeť Konáno a dáno léta Páně 1320.

Mutina z Dobrušky sám přiznává, že se zde vařilo ještě v době, kdy jim založené město ještě nestálo a také mu nepatřilo a že se i nadále v právovárečných domech má vařit bez překážky. V té době totiž mohli svobodně a bez jakýchkoliv privilegií vařit pouze měšťané měst a míst královských. Ostatní městská práva, známá jako hradecká či magdeburská, získala Dobruška až v roce 1364 od Sezemy z Dobrušky, Mutinova syna. Dobrušce tak bylo potvrzeno již fakticky existující významné středověké právo – právo svobodného vaření piva.

Přesněji várečné právo pro Dobrušku formuloval Jan Jaroslav Trčka z Lípy (rytířský, později panský rod Trčků z Lípy držel Dobrušku a společenské panství v letech 1494-1634) v privilegiu, vydaném 16. Prosince 1582. Zde ustanovil, aby dobrušským měšťanům „…od žádného jim na škodu v časích potomních pivovar stavěn, také nynější anebo kterýž by potom kdy měli, bořen ani odjímán nebyl, ani žádným vymyšleným způsobem o vaření piva v Dobrušce, šenky vína a prodej soli nepřišli a také od dědicův i budoucích mých k braní piv panských nebyli potahováni.“

Dále v tomto privilegiu uděluje také výsadu nákupu ječmene a přípravy sladu a výčepu piva. Můžeme se proto oprávněně domnívat, že v osmdesátých letech 16. století byla na Poddomí postavena nová společná sladovna (čp.243 – bývalý internát Adastu).


HEKOVA EPIZODA

L.P. 1869Na počátku 19. století jsou dějiny dobrušského pivovarnictví úzce spojeny se jménem Františka Vladislava Heka (1769-1847), Jiráskova F.L.Věka, jenž byl od r. 1790 mj. majitelem právovárečného domu čp. 17 na náměstí. Hek byl již při zřízení regulovaného magistrátu v r. 1793 zvolen radním protokolistou. V roce 1813 se stal početvedoucím nákladnického (várnického) důchodu, aby splatil dluhy z požáru r. 1806, který zničil mj., radnici i s pivovarem, sladovnu a 269 domů.

Početvedoucí byl v té době představitelem právovárečníků, svolával schůze na radnici a na něho byla adresována korespondence. Proto jím mohl být volen jenom ten, kdo vlastnil právovárečný dům. Tuto významnou funkci Hek složil až v r. 1817. V dubnu 1817 na něho totiž podalo na popud městského právníka, zkušeného radního a úhlavního Hekova nepřítele Jana Jettmara, 19 právovárečníků k magistrátu stížnost. Nepodával prý řádné vyúčtování příjmů, vydání společenstva a podílů jednotlivých členů, nízko počítal přírůstek sladu v jednotlivých letech a dovolil zbytečně vysoké náklady na výroční schůze s pohoštěním atd.


VAŘÍME V NOVÉM

Další velký požár města v r. 1866 přiměl nákladníky, aby uspíšili budování nových pivovarských sklepů v Novoměstském kopci (Belvedér), protože pivovar na náměstí měl sklepy malé a již nedostačující. Na stavbu si vypůjčili 6000 zlatých z Charouzovské nadace z Opočna. Po požáru dále zakoupili poblíž již stojících sklepů další pozemek v Křovické ulici spolu s domkem čp. 267 (do r. 1883 č.11 d.) a na jeho místě byl od r. 1868 budován stávající areál pivovaru se sladovnou.

Pivovar se sladovnou pokračoval ve své modernizaci dalšími rekonstrukcemi i v letech po znárodnění. Na sladovně však ruční práce zůstala víceméně nezměněna dodnes. Přesto toto malé středisko vyrábělo ve své době 425 tun sladu za rok a jeho kvalita se mohla rovnat daleko modernějším sladovnám.

DEJ BŮH ŠTĚSTÍ!